====== Práce s preprocesorem ====== * [[dox>prace-s-preprocesorem/cislice-dane-soustavy.c|Číslice_dané_soustavy]] * [[dox>prace-s-preprocesorem/nacteni-cisla-typu-int.c|Načtení_čísla_typu_int]] Preprocesor zpracováná zdrojový text programu před použitím překladače. Nekontroluje syntaktickou správnost programu pouze provádí záměnu textů (např. symbolické jméno konstanty za její hodnotu). Řádky určené pro zpracování preprocessorem začínají znakem "%%#%%", za kterým by neměla být mezera. ======Operátory====== * defined * # * ## * _Pragma ======Instrukce====== * #bílé znaky * #include <file.h> * #include "file.h" * #if //vyraz// * #elif //vyraz// * #else * #endif * #ifdef MAKRO totéž do #if defined MAKRO * #ifndef MAKRO totéž co #if !defined MAKRO * #error * #pragma * #file "filename" * #line number * Ve //vyraz// lze použít * celočíselnou aritmentiku, * operátory defined, &&, ||, +, -, ( závorkování ) pro precedenci, * hodnoty už definovaných maker, předdefinovaných maker ======Makra bez parametru (konstanty)====== Definice konstanty obecně: %%#%%**define** //jméno// //hodnota// Příklady: <code c> #define PI 3.14 #define AND && #define ERROR printf("Chyba v programu!"); </code> Při zpracování preprocesorem je každý výskyt jména konstanty v následujícím textu zdrojového souboru nahrazen hodnotou této konstanty. Vyjímku tvoří výskyty jmen konstant uzavřené v uvozovkách, které se nenahrazují (např. printf ("Logická spojka AND...");). Pokud je nutné změnit hodnotu konstanty je nutné ji nejprve zrušit a poté znova definovat. Příklad: <code c> #undef PI #define PI 3.1416 /*lépe:*/ #ifdef PI #undef PI #define PI 3.1416 #endif /*Poznámka: Ludolfovo číslo jako double/float literál je #define-ováno v <limits.h> */ </code> Pokud je potřeba definici konstatny zapsat na více než jeden řádek, zapíšeme na konci řádku znak "\", který preprocesor z hodnoty konstanty vynechá a pokračuje ve zpracovávání hodnoty na následujícím řádku. Příklad: <code c> #define DLOUHA_KONSTANTA 12345678.12345\ 67890123456 </code> Pozn.: pokračovacích řádků se spíše používá při #define makro(s,parametry) přdstavujících několik řádků kódu! ======Makra s parametry====== Pokud v programu často používáme funkci, která je tvořena velmi malým počtem příkazů, bývá výpočet značně neefektivní, protože "administrativa" spojená s voláním funkce je výpočetně náročnější než samotné provedení příkazů v těle funkce. Poznámka: toto lze řešit pomocí [[:c:inline]] Místo klasické funkce lze použít makro s parametry, které nevytváří žádnou "administrativu" za běhu programu. Nevýhodou maker je naopak vznik delšího (většího) programu a nemožnost použití rekurze. Definice makra obecně: **#define //jméno//(//arg_1//, ..., //arg_N//) //tělo_makra//**\\ kde //arg_1// až //arg_N// jsou argumenty makra, které se chovají podobně jako parametry u funkcí. Upozorňujeme, že mezi jménem makra a závorkou nesmí být mezera. Příklad: <code c> #define na2(x) ((x)*(x)) </code> Vzhledem k tomu, že při expanzi maker dochází pouze k nahrazení jednoho textu jiným, je doporučováno uzavřít celé tělo makra a také každý výskyt argumentu v těle makra do závorek. Příklady možných chyb: <code c> #define na2(x) x*x ... v = na2(f-g); /* prepise se na v = f-g*f-g; */ #define cti(c) c=getchar() ... if (cti(c)=='A'){... /* prepise se na if (c=getchar()=='A'){... */ </code> ======Podmíněný překlad====== Podmíněný překlad (dále PP) používáme pro dočasné vynechání části zdrojového kódu při kompilaci. Typicky se PP používá pro * vynechání ladících částí programu po jeho odladění, * překlad platformově závislých části zdrojového kódu * či dočasné odstranění (zakomentování) větší části kódu. PP řízený konstantním výrazem Syntaxe obecně: #if konstantní_výraz část_1 #else část_2 #endif </code> Pokud je hodnota výrazu konstantní_výraz nenulová, překládá se //část_1//, jinak se překládá //část_2//. Části %%#%%else a část_2 lze vynechat. Příklad: <code c> #define WINDOWS 1 ... #if WINDOWS #define JMENO "C:\\Data\\input.txt" #else #define JMENO "/data/input.txt" #endif </code> PP řízený definicí makra Syntaxe obecně: #ifdef jméno_makra část_1 #else část_2 #endif Pokud je makro jméno_makra definováno, překládá se část_1, jinak se překládá část_2. Opět platí, že části #else a část_2 lze vynechat. Příklad: <code c> #define WINDOWS #ifdef WINDOWS #define JMENO "C:\\Data\\input.txt" #else #define JMENO "/data/input.txt" #endif </code> K dispozici je také direktiva #ifndef, která provádí opak výše zmíněné direktivy ifdef. Syntaxe obecně: #ifndef jméno_makra část_1 #else část_2 #endif Pokud je makro jméno_makra definováno, překládá se část_2, jinak se překládá část_1. I zde platí, že části #else a část_2 lze vynechat. Příklad: <code c> #ifndef WINDOWS #define JMENO "/data/input.txt" #else #define JMENO "C:\\Data\\input.txt" #endif </code> ======Další možnosti PP====== Direktivy ifdef a ifndef testují pouze existenci jediného makra, pro konsturkci složitějších podmínek lze použít operátor **defined()** a logické operátory. Preprocesor také umožňuje složitější větvení PP pomocí direktivy **#elif**, která má podobný význam jako else if v podmínkovém příkazu. Pro úplnost dodáváme, že direktiva **#error** slouží pro výpis chyb (a ukončení překladu!) již při zpracovaní preprocesorem. Příklad: <code c> #if defined(WINDOWS) && defined(DEBUG) #define LADENI 1 #elif !defined(DEBUG) #error Chyba nelze debugovat! #else #define LADENI 2 #endif </code> ======Praxe====== * zajímavé je <assert.h> * guard pro každý #include soubor! * #ifdef %%__cplusplus%% pro používá C v C++ * #define/#undef pomocí -DMAKRO=vyraz a -UMAKRO * prededefinovaná makra: %%__FILE__ __LINE__%% ... * generika viz sglib, uthash tree.h z BSD, piumarta cc,upol